Martina Svobodová

O mně


"All the art of living lies in a fine mingling of letting go and holding on."

a taky

"Život má takový smysl, jaký mu dáme."

Někdy má pro mě smysl všechno a někdy vůbec nic. A tak se mezi tím zmítám.

Narodila jsem se v husitském Táboře roku 1981. Myslím, že mě to dost ovlivnilo. A k tomu navíc znamení Panny, to dá člověku zabrat.

Pokračování...

Já a psaní

Psaní samo o sobě mě vlastně zas až tak nebaví a dělám hrubky. Baví mě spřádat příběhy, analyzovat situace kolem sebe, dělat průniky událostí, motat to klubíčko a nakonci je zase rozmotat a přitom vidět, že vzniklo něco nového... Takže se se mnou z místa na místo stěhují různé popsané ubrousky, útržky, poznámky, nápady a kostry příběhů, staré už třeba jak metuzalém. Třetí kniha, kterou jsem opravdu dotáhla, se jmenuje Lumprdlíci a Sluneční královna a právě se ilustruje.

Co miluji

Miluji své děti. A skrze ně to všechno ostatní. A tím bych to asi uzavřela. Ale ještě bych chtěla dodat, že nadevše miluji taky vůni posečené louky, kohoutí kokrhání a lámu patky čerstvého chleba a ... čím dál více ty obyčejnskosti.

Co chci a kam směřuju

Když mě celý ten techno svět a hromady plastů vždycky uvrhnou do beznaděje žití, vím, že jednoho dne všechno vypnu a skončím v chaloupce na Šumavě, jako úplná ježibaba, kde bude akorát tak to, co si vypěstuju nebo co mi přinesete za moje knížky. K životu mi bude stačit petrolejka a starý psací stroj a bude to fajn. A budu celá a celičká.

 

 


CzechEnglish